DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Další záhady

 

Rudý déšť a záhadný hvězdný sliz

 

Červenec 2001 Indie- spustil se rudý déšť z oblohy připomínající krev. Indičtí vědci odebrali jeho vzorky a prozkoumali je. Napršená voda z deště obsahovala živé buňky, které však překvapivě, jak se zdálo po prvních rozborech, neobsahovaly žádnou DNA. Podrobnější rozbory však ukázaly, že buňky DNA zřejmě obsahují, ale jde o DNA, která se na Zemi nevyskytuje respektive nebylo možné ji porovnat z žádnou nám známou formou DNA. Konečným verdiktem Indických vědců bylo konstatování, že ač je to překvapivé, jde v tomto případě zřejmě o mimozemský původ.

 Z historických pramenů je doložené, že tento rudý déšť padal již v roce 1176.

 1893 - bílá nitkovitá látka zkrápěla Zemi na Britských ostrovech.

1864- u Baltimoru spadl v noci v devět hodin meteorit a následujícího rána byla na místě nalezena masa podivné želatinové látky.

1653 zaznamenán Rudý déšť, který hustě pršel v Anglii.  

 Uvedl jsem jenom několik příkladů – badatelé, kteří se však tímto fenoménem zabývají jich mají ve svých databázích zdokumentovaných a ověřených, desítky. Co to tedy znamená?


Prší snad na Zemi mimozemský život?

Zdá se, že ať už v případě rudého deště či podivného slizu můžeme vyloučit, že by šlo o výtvor Matky přírody. Vzhledem k tomu, že se tento jev objevoval už dávno v minulosti dá se vyloučit i hypotéza, že jde o nový druh biologické zbraně, která je v utajení testovaná na lidech. Není však nepravděpodobné, že se principem originálního slizu inspirovali vědci a vývojový pracovníci těchto zbraní a neprováděli určité lokální pokusy, nicméně to by zahrnovalo jen malé procento v případech výskytu podivného slizu. Jako nejpřesvědčivější vysvětlení se tak jeví mimozemský původ této substance. Pokud tomu tak je, pak zde ovšem vyvstávají další otazníky. Je na bíle dni ptát se odkud se sliz bere a zda  jde o živé-originální či uměle vytvořené substance. Pokud by se jednalo o druhý případ, tedy uměle vytvořené substance mimozemskou inteligencí, pak je nutné si položit další otázku: Jaký má tato činnost účel? Odpovědí se pak nabízí mnoho – od nasazování nových živočišných druhů či mutování již existujících, přes pomoc při čištění nebo změně našeho životního  prostředí až po odpovědi, které přesahují možnosti chápání člověka.
 

Informovanost o tomto fenoménu je minimální nebo lépe řečeno – pokud si v dnešních novinách někde na páté straně přečtete, že na Filipínách padal odpoledne podivný Rudý déšť, zajímavá vás to zítra? Povětšinou ne, možná jen zakroutíte hlavou a brzy na tuto informaci zapomenete, protože to pro váš život není podstatné. Navíc je nad slunce jasné, že je naprosto mimo vaši moc změnit to, jestli Rudý déšť či podivná želatina bude na zem padat či nikoli. A v takovém případě je možná nevědomost pravé skutečnosti příjemným pláštíkem, který zakrývá něco, co netřeba odkrývat. 

Článek aktualizován na portálu:
www.space.wbs.cz           

 

 

 ___________________________________________________________________________________________________
 
 
 
Paralelní reality
  
 
Problematika existence mimozemských civilizací může být daleko širší než si průměrný obyvatel planety Země vůbec dokáže představit. Vesmír totiž nemusí být hmotně stálý a direktivně zasazený na časové ose, tak jak to známe vnímáme a pojímáme my – tedy s minulostí přítomností a budoucností. Mohou zde být sféry realit, kterých se prostě nemůžeme dotknout nebo je zaměřit či změřit pomocí našich doposud poznaných metod. Můžeme zde narážet například na fyzická omezení smyslů, kterými je člověk od přírody vybaven k poznávání svého okolí. Vezměte si fakt, že pokud by člověk neviděl, protože by neměl oči nebo jakýkoliv jiný zobrazovací orgán jak by mohl spatřit to, co je kolem něj? To, co je vidoucímu na první pohled zřejmé? Přizpůsobil by se podmínkám a začal žít odkázán na hmat sluch a čich. Se svou realitou by se seznamoval  jen skrze temnotu, vesměs ohmatáváním věcí a nikdy by nedokázal pochopit, co to jsou barvy, ač by jich byl svět kolem něho, pro vidoucího člověka, plný.
 
A přesně na tomto principu může fungovat rozdílné vnímaní „reality“ člověka a příslušníka mimozemské civilizace. Člověk může být ochuzen o jakýsi druh vnímání jenž je pro mimozemského jedince samozřejmostí. Může to být stejný rozdíl jako mezi člověkem a žížalou, která ač je živým tvorem reagujícím na určité podněty, nerovná se ani v nejmenším šíři lidského intelektu natož jeho způsobu vnímaní a poznávání světa. Takový diametrální rozdíl může být, bohužel, také mezi člověkem a mimozemským návštěvníkem. Smysl to dává. To, že je člověk posazen na piedestal vývojového stupně na Zemi neznamená, že tento fakt platí pro celé universum, pro celý vesmír. Zejména pokud vezmeme v potaz teorii o stvoření člověka právě zásahem mimozemských návštěvníků.   
 
 

Chtěl bych zde zmínil citaci z channelingu, který byl určen zejména pro sever Evropy. Pominu fakt zda-li je autor opravdovým kontaktérem mimozemské civilizace, jak tvrdí, či zda jsou jeho channelingy jen výplodem jeho fantazie a pokusím se zde předestřít jen to podstatné tzn. myšlenku jenž je v tomto poselství obsažena: 

  "My (mimozemská civilizace) tvoříme dualitu. Jsme fyzičtí, duchovní. Jsme schopni projevit se oběma způsoby. Je těžké to vysvětlit lidským bytostem, protože ony tomu nemohou porozumět.

Kdybyste mohli slyšet a vidět na jiné vibrační úrovni než je ta, na které jste schopni slyšet a vidět dnes, slyšeli byste tóny, které dnes neumíte a viděli byste světlo pro vás neopostřehnutelné. Viděli byste postavy, které nemůžete vidět, protože  tyto postavy vyzařují jiné světlo. Je to tak jednoduché."
 

Poslední věta ukončující tuto citaci hovoří za vše. Tak jako je pro člověka zrakové vnímání světla naprosto přirozenou záležitostí, která ho nestojí žádné zvláštní úsilí, protože je to automatický, podvědomí proces, stejně tak může být jiné vnímání automatickým procesem pro mimozemskou bytost jenž vidí světlo pro nás nepostřehnutelné.

Tato logika smysl dává.
 

 Dobrým příkladem je zvuk.

Člověk slyší v určitém spektru. Zvuky pod hranicí a nad hranicí tohoto spektra nejsme schopni vnímat. Pokud by tedy mimozemská bytost na nás doslova řvala byť i naším rodným jazykem, ale ve zvukovém spektru ve kterém nejsme schopni vnímat, potom bychom ji prostě neslyšeli. Toto všechno jsou fakta nahrávající teoriím paralelních realit. Jinými slovy, podle této logiky přímo vedle vás opravdu může stát nějaká bytost pozorovat vás a vy nebudete mít nejmenší možnost spatřit zatímco ona vás dokáže vnímat. Tyto představy nabourávají suverenitu člověka do té míry, že je pochopitelné že obranný mechanismus jedince, který by se s takovou skutečností nedokázal rozumově vyrovnat zavrhne tyto myšlenky jako totální nesmyly jimiž je zbytečné se zabývat. A myslím, že je to tak dobře. Je to nevědomá ochrana našeho vědomí, která tak zaručuje psychickou stabilitu jedince.

 
Pro většinu lidí se zakořeněným uvažováním ve hmotě však mohou být tyto koncepty pošetilé. Vše co nemůže být fyzicky změřeno či prozkoumáno pro ně neexistuje, což má za následek, že tyto fenomény odsouvají do oblastí nesmyslů či fantazírování.
 
Tento odmítavý postoj tak může být jakousi bariérou či nárazníkem, jenž člověka chrání před věděním jež by předcházela stupeň jeho vývoje. Člověk tak ochraňuje vlastní psychickou stabilitu, protože náhlé poznání principů odlišného vnímání světa by pro něj mohlo být paradoxně destruktivním, kulturním šokem, který by otřásl dosavadní škálou hodnot a měřítek, jež si určitý jedinec doposud dokázal vytvořit.
 
Mohli bychom tak hovořit o "záměrné" uzavřenosti - jakémsi zámku, který zabraňuje chápat souvislosti, které přesahují možnosti současných poznávacích schopností člověka.
 
 

Hra na žížalu

 Zkusme si zahrát takovou hru. Obrátit trochu role. Oprostěte se od pozemského vnímaní člověka jenž převyšuje svým intelektem na této Zemi všechno a zkuste vše vnímat z hlediska druhu jenž je  méně vyspělí. Zkuste se vžít do role žížaly a člověka se snažte vnímat jako zástupce mimozemské civilizace. Pokud se dokážete vcítit do tohoto rozdílu pak pro vás nebude problém akceptovat možnou rozdílnost mezi vyspělostí lidské a mimozemské civilizace, která může být opravdu velice vysoká. Tak vysoká, že může přesahovat i naši představivost.

 Co to ale znamená pro člověka?

 Bohužel fakt, kteří mnozí z nás jen těžce akceptují.

 Pro vyspělejší mimozemské rasy, které navštíví Zemi a začnou zkoumat naši planetu a zejména člověka jakožto dominantní druh, stejně tak jako my zkoumáme jiné přírodní druhy, se můžeme stát pouhým projektem na zmíněný výzkum či v lepším případě vhodným objektem pro genetické šlechtění, ale těžko partnerem pro výměnu kultur a informací o technice tak, jak si to někteří naivní jedinci představují.

 Vezmeme-li opět do úvahy příklad rozdílnosti vývoje mezi člověkem a žížalou, který může být stejně velký jako rozdíl mezi vyspělejší mimozemskou civilizací a námi, pak nám z toho vyplívá jediné.

 Copak by pro nás bylo přínosné měnit informace o technice s žížalou?

 
Její primitivní schopnost reagovat na světlo a teplo vůči našim městům, počítačům, automobilům a vyspělé stavební architektuře? Opravdu směšná představa. Člověk by se žížalou těžko udělal nějaký technologický "kšeft".Má pro nás cenu maximálně v užitečnosti, v kypření půdy, a v tom že je z hlediska biologického možné zkoumat a poznávat její život.Bohužel tato úměra platí také na kontakt člověka s vyspělejší mimozemskou civilizací. A to je právě to,co si člověk ve své domýšlivosti často neuvědomí.

 Na jedno stranu je to dobře, protože ho tato nevědomost chrání před strachem z toho, že bychom mohli být (nebo už jsme?) v područí vyšší inteligence, jenž by si se Zemí, s jakýmsi obrovským pokusným teráriem, dělala co by se jí zlíbilo. Myslím, že toto sdělení, pokud by se ukázalo jako pravdivé, by otřáslo i s lidmi, kteří mají otevřenou mysl a věří na existenci mimozemských civilizací.V případě zakořeněných materialistů, nevěřících v možnost mimozemského života, by však mohlo docházet k panice a nepředpokládaným reakcím, což už historie (případ vysílání sci-fi povídky od  H.G. Wellse, která byla v živém radiovém vysílání podána jako reálná reportáž o přistání mimozemšťanů a lidé reagovaly panikou a rebeliemi), dokázala.

 Je otázkou zda-li je lidská společnost již na takové úrovni, aby v případě oficiálního odhalení existence mimozemských civilizací dokázala tento fakt přijmout bez vážnějšího narušení její stability. Pomineme-li možnou ztrátu vlivu mocenských struktur a rozličných náboženských kultů (vědecký kult nevyjímaje) jež spoluvytvářejí současný systém, v mnoha lidech by tato skutečnost mohla vyvolat strach z nejistoty a obavu z možné destabilizace současných jistot. Zpráva takového významu ještě nebyla v historii lidstva sdělena. Je těžké předpokládat globální celkovou reakci pozemské populace.

 
 

 Vraťme se, ale k myšlence paralelních realit.Zde už se pohybujeme na poli teorií, nicméně pokud má být člověk otevřený, měl by naslouchat všem potenciálním možnostem minimálně proto, aby je vyloučil či zavrhl. Teze týkající se myšlenky, ze mimozemšťané přicházejí z realit a dimenzí, jež jsou s námi paralelní, či nám neznámým systémem propojené, spadají do oblasti která přináší mnoho otázek i odpovědí, které nemohou být ničím jiným než spekulacemi neboť toto je naprosto neprobádaná půda.
Opět, jak již bylo řečeno, zde můžeme narazit na omezenost našich smyslů.
Celý fenomén paralelních realit, jiných dimenzí a záhadných světů, které jsou přístupné skrze časové či jiné brány, otevírá velké možnosti a inspiraci pro spisovatele sci-fi, nicméně reálný a seriozní výzkum v této oblasti nabídne jenom a pouze spekulace a v praxi neověřitelné teorie. Přesto si myslím, že stojí zato se o fenoménu jiných dimenzí zmínit právě v souvislosti s působením mimozemských civilizací. Je na každém jaký k těmto teoriím zaujme postoj.

 Osobně se domnívám, že tato oblast v sobě skrývá větší možnosti, než jaké je nám schopna nabídnout naše nejbujařejší fantazie, a je hluboko za hranicí toho, co jsme schopni poznat i toho, co je nám doposud umožněno poznat.

 Stupňovité, pozvolné poznávání je přirozený proces, kterým ve svém vývoji prochází každé společenství. Každý jedinec je však na jiném schodu pomyslného vývoje, a proto je zde disproporce a rozdílnost ve vnímaní možnosti či pravděpodobnosti života v jiných souběžných dimenzích či světech.

 Odmítnutí či pominutí těchto tezí je proto pro člověka čistě logické a utváří mu tak a upevňuje obraz světa do kterého byl stvořen. Člověk nepotřebuje vědět více než tolik, kolik dokáže zpracovat či pojmout. Je to úroveň bytí kterou, je zbytečné překračovat. V případě paralelních realit to platí dvojnásob.
________________________________________________________________________________________
www.space.wbs.cz