DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Otázka mimozemských civilizací

Možnosti odlišnosti a různorodosti mimozemského života

 
Odlišnost mimozemského života může být tak radikální, že si to lidská myls ani nedokáže představit. Je to proto, že vycházíme jenom a pouze z toho, co známe. Máme v podstatě velice omnezené obzory, které končím dosaženým poznáním člověka na úrovni vědeckém i sociálním.
 
Člověk obecně je obdařen malou dávkou fantazie a jeho zahleděnost do sebe mu povětšinou nedovoluje připustit, že za hranicemi nepoznaného jsou tak obrovské prostory, že to, co jsme dosud objevili nebo co si dokážeme představit je naprosto zanedbatelné.
 
Právě primitivnost a omezenost člověka, byť se staví na piedestál pána Země a svým tvrzením o tom, že je ve vesmíru jedinou inteligentní bytostí také na pidestál pána celého vesmíru, vede k tomu, že není schopen uvažovat ve větší šíři, s větším nadhledem, protože jeho inteligence na to prostě nestačí. Zkostnatělé vědecké struktury a klany, razí jednu mylnou teorii za druhou - teorie, které budou v budoucu překonány či opraveny, ale ve své nadutosti a namyšlenosti diktují okolnímu světu "vlastní pravdy", protože oni v současné době třímají v rukou "kámen mudrců" nebo-li patent na rozum. Společnost jim tento patent ostatně udělila a v dobré víře v jejich erudovanost hltá jejich články plné omylů.
 
Astronom či vědec zabývající se čímkoliv souvisejícím s vesmírnou tématikou, který tvrdí, že Země je jedinou planetou, která ve vesmíru nese život, se dle mého soudu řadí svou analytickou schopností na úroveň opice pro níž je ocenihodným intelektuálním výkonem oloupat si banán a ten posléze sníst. Jak člověk, který si je vědom rozlehlosti a nekonečnosti vesmíru, která překvapí bez vyjímky každého a navíc s každým dalším poznáním zprostředkovaným nám lepší technikou, zjišťujeme že o vesmíru víme doposud velice málo, a že je daleko koomplikovanější než si vůbec dokážeme představit, může razit takové tvrzení? To je otázka na kterou těžko hledat odpověď. Snad nedostatek pokory před tím připustit "že nevím", snad podvědomá obava z neznámého je důvodem, který určité osobnosti vede k takovým vyjádřením.
 
 

Ti, kdož si myslí, že hrubé omyly a nesmysly jež tvrdili vědci normální populaci se řadí do minulosti, a že současná věda je na tak vysokém stupni, že její představitelé se již nemohou mýlit nechť zbystří své smysly a věnují zvýšenou pozornost následujícím řádkům.
 
Zpráva z října roku 2010 uvádí překvapivé výsledky, které završily deset let práce na soupisu druhů živočichů a rostlin žijících ve vodách světových oceánů. Vědci objevili nových 6 000 druhů a doposud jich člověk zmapoval na 250 000. Nejpodstatnější sdělení je však toto:

 
"Doposud se předpokládalo, že v nejhlubších místech oceánu druhy nepřežijí, neboť je zde černočerná tma, příliš velký tlak a studená voda. Právě ve dvoukilometrové hloubce, ale objevili vědci asi největší překvapení. Na samotném dně našli celá společenství různých druhů, žijících u ústí termálních průduchů, jimiž prosakují do oceánu živiny. Mnoho druhů přežívalo také z potravy, která padá do hlubin z hladiny."
 


 
Co k tomu dodat? Ještě nedávno byl každý kdo považoval život na dně oceánů za možný pokládán za fantastu, snílka, blázna. V říjnu 2010 je tento fakt potvrzen a mnozí vědci si musí sypat popel na hlavu. Vznáším proto otázku: Pokud oficiální místa, pod pláštíkem oficiální vědy, šířila mezi obyvatelstvo nepravdivou informaci o nemožnosti života na dně oceánů jakou váhu mají pak tvrzení vědců typu: Na marsu není možný život! PRAŽÁDNOU! Spadají jen do oblasti čirých spekulací do nichž se může pustit kdokoliv z nás. Názor hospodského pepíka pak padá naroveň názoru akademika s mnoha tituly. A spekulativní názor, že "život na Marsu zřejmě je" může být paradoxně pravdivý, zatímco názor akademikův o nemožnosti života na Marsu třeba za několik let či desetiletí nemilosrdne sešrotuje výsledek lidské poznání.  
 
Jen hlupák považuje za konečné a definitivní názory, jež mu současná věda předestírá. Člověk otevřený je ochoten uvažovat a naslouchat teoriím, jež se mohou, ač se v současné době zdají nepravděpodobné,později ve světle nových skutečností, ukázat jako pravdivé.
     
Pointou je, že vědci uzavírají svoji studii tím, že kromě dosud poznaných 250 000 druhů je v oceánech dalších 700 000 druhů nezmapovaných. Nezbývá než věřit tomu faktu do doby, než nám oficiální zdroje oznámí informaci jinou. Takovou, která nás možná šokuje a překvapí stejně jako vědce překvapil fakt, že na dně oceánů v černočerné tmě, obrovském tlaku a obrovské hloubce život PŘECE JENOM MOŽNÝ JE.
 

Na obrázcích jsou nové formy života nalezené v hlubinách oceánů.

____________________________________________________________

 

Lidská společnost versus mimozemské civilizace:
Kulturní a sociální rozdíly

Je člověk připraven přijmout, akceptovat či pochopit rozdíly mezi naším principem fungovaní společnosti a principy na nichž je založena kooexistence bytostí z jiných planet?

Je lidstvo schopno a hlavně přístupno novým vizím, které mohou být diametrálně odlišné od systému jež funguje na planetě Zemi?
 
Kulturní a socialní rozdíly mezi současnou lidskou společností a mimozemskou civilizací mohou být drasticky rozdílné!
 
 
Současný systém fungovaní lidské společnosti, je adekvátní vývojovému stupni na jakém se člověk nachází. Pravidla
jež byla člověku dána nebude potřeba měnit minimálně v dalších sto letech. Společenství ve kterém žije Člověk je
založeno na bázi rodiny. A tak tomu bude i v blízké budoucnosti.

Jsou však i jiné způsoby koexistence. Jedním z nich je například kolektivního vědomi, které je vyšším druhem bytí.
Je to přímé přiblížení se zakladnímu principu, který můžeme nazývat principem vesmírným či chcete-li přímo
principem Božím.
V pojetí takového principu je vše v jednotě. V harmonii.
V součinnosti jednotlivců, jež tvoří společenství následující jednotný cíl. 
 

Oproti tomu, hodnotový systém Člověka je orientován spíše na jedince a jeho osobní prospěch. Je zde plánovaně
stanovena, podporována, a od mládí již "vyučována" snaha o to, získávat benefity - výhody nad ostatnimy. Člověku je
tak podsouván pocit, že se mu může dařit dobře, jen když bude využívat jiné. Je k takovému chování, přímo i
nepřímo, tlačen současnou většinovou společností.

Pokud by lidstvo chtělo přijmout hodnotový systém mimozemských civilizací, nebylo by to vůbec jednoduché. Nic nelze
uspěchat. Vše má svůj čas. I proto je duchovní obroda, o kterou se současná společnost snaží, cestou vpřed.
Cestou, jež nás přibližuje vyspělejším hodnotovým systémům na nichž lze vybudovat kvalitnější společnost.

Nabízí se tak otázka zda-li je člověk, v současné době, vůbec schopen ustát otevřenou konfrontaci s mimozemskou
civilizací, aniž by utrpěl kulturní či sociální šok, jenž by měl za následek tragickou destabilizaci společnosti.
Toto tvrzení může být další z řady logických odpovědí na fakt, proč některá z mimozemských civilizací, ač jsou
projevy jejich aktivit na planetě Zemi zřejmé a neoddiskutovatelné, doposud neučinila krok, který by byl veřejným potvrzením jejich existence.